Představujeme porotce 9. ročníku České ceny za architekturu

Česká cena za architekturu (ČCA) pořádaná Českou komorou architektů bude odborné i laické veřejnosti již devátým rokem prezentovat to nejlepší z architektonické produkce v ČR. Jednou ze základních předností ČCA, která je v rámci podobných soutěží v České republice unikátní, je složení poroty. Tu budou i letos, stejně jako v předchozích ročnících, tvořit výhradně architekti ze zahraničí. Jsme si jisti, že tito porotci dokáží zhodnotit, jak si české architektonické realizace stojí v evropském, ne-li světovém srovnání, a zároveň jsou garanty toho, že budou díla hodnocena bez zatížení mnohdy komplikovanými okolnostmi vzniku.

Přihlašování realizací do 9. ročníku České ceny za architekturu je otevřeno do 15. dubna. Zapsat je možné architektonická díla dokončená na území České republiky v posledních pěti letech (od ledna 2019 do prosince 2023), přičemž je možné opětovně přihlásit i realizace, které se v předchozích ročnících nedostaly do úzkého okruhu nominovaných. Realizace je možné přihlašovat zdarma pomocí jednoduchého online formuláře (odkaz pro jistotu takto: https://ceskacenazaarchitekturu.cz/register).

Hodnotit všechna přihlášená díla bude i letos mezinárodní sedmičlenná odborná porota, která nejprve do konce května 2024 vyselektuje užší okruh cca 30 nominovaných děl. Vybrané realizace porotci v září osobně navštíví a vyberou cca 5 až 10 prací, které na slavnostním galavečeru v listopadu získají titul finalista ČCA, jeden z nich pak získá hlavní cenu.

Mezinárodní odborná porota

Letošní díla přihlášená do České ceny za architekturu bude hodnotit architektka, lektorka na Milánské polytechnice a publicistka Adriana Granato (Itálie), architekt a urbanista Peter Moravčík (Slovensko), krajinářský architekt Neil Porter (Velká Británie), architekt, publicista a lektor Andrius Ropolas (Litva), architekta a urbanistka akcentující udržitelný rozvoj Silja Tillner (Rakousko), architekt a světoobčan Alexandros Vaitsos (Řecko) a architektka a předsedkyně představenstva Švýcarské konference architektů Doris Wälchli (Švýcarsko).

Medailonky jednotlivých porotců

Adriana Granato (* 1987, Itálie, Politecnico di Milano / studio ibsen)

Adriana Granato je architektka, která se věnuje výuce na Milánské polytechnice a současně praxi ve vlastním ateliéru studio ibsen. Vystudovala zároveň na polytechnice v Miláně a Turíně. V postgraduálním stupni pokračovala v Miláně a AA School of Architecture v Londýně. V roce 2018 založila studio ibsen, milánský ateliér zaměřený na architekturu a výzkum. Úspěšně se účastní architektonických soutěží. Je aktivní v publikační činnosti, věnuje se jak obsáhlým knižním textům, tak i těm kratším pro časopisy jako Domus, Stoà a Gizmo Web.

V minulosti působila jako hostující lektorka na Becalelově akademii umění a designu v Jeruzalémě a Fakultě architektury, umění a designu PUCE v Quitu.

Peter Moravčík (* 1964, Slovensko, PMArchitekti)

Peter Moravčík absolvoval Fakultu architektury na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě v roce 1987 u profesora Lumíra Lýska, přičemž současně individuálně studoval scénografii na Divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění u profesorů Ladislava Vychodila a Otta Šujana. Profesionální dráhu zahájil v Ateliéru 08 Státního výzkumného projektového a typizačního ústavu v Bratislavě (1987–1991). V roce 1991 se osamostatnil a společně s kolegou založil ateliér Architekti Moravčík & Šujan. Od roku 2009 pak působí ve vlastní kanceláři PMArchitekti.

Ve svojí tvorbě vychází z pochopení urbanistického kontextu jako základu pro navrhování koncepce domu či souboru domů. Klade důraz na racionalitu dispozice jako primárního předpokladu uživatelské kvality.

Mezi projekty ateliéru dominují realizace bratislavských polyfunkčních souborů Stromová (laureát ceny za architekturu CEZAAR 2002), Rozadol (laureát ceny za architekturu Cena ARCH 2007), Tri veže, Villinki (nominace na Cenu ARCH 2015), Belaria a Seberíniho, mimo Bratislavu pak obytný soubor Rezidencia Hron ve Zvoleně.

Ucelený urbanistický soubor 15 rodinných domů a občanské vybavenosti Condomínium Devín v památkové zóně obce byl v roce 2015 jednou ze slovenských nominací na evropské ocenění Mies van der Rohe Award.

V letech 2014 a 2015 působil na FAD STU Bratislava jako externí pedagog v ateliéru praxe. Je často obsazovaným členem soutěžních porot.

Neil Porter (Velká Británie, Gustafson Porter + Bowman)

Krajinářský architekt působící v ateliéru Gustafson Porter + Bowman, který spoluzaložil v roce 1997. Od té doby vedl projekty po celém světě. Klíčové je pro něj pochopení jedinečných historických, kulturních, socioekonomických, geografických a botanických vlivů každého z míst, kde má pracovat, jakož i specifické požadavky klientů a uživatelů. Právě vysoká angažovanost a snaha o hluboké porozumění všem faktorům je typickým atributem přístupu k projektům v jeho ateliéru.

Neil Porter studoval architekturu na Newcastle University a Architectural Association v Londýně, promoval v roce 1983. V univerzitním prostředí působil dalších šest let, než se naplno začal věnovat praxi. Spolupracoval s řadou předních architektonických studií a architektů (např. Alsop a Lyall, John Gould a Ian Ritchie). S Kathryn Gustafsonovou, se kterou spoluzaložil vlastní ateliér, se potkal v roce 1983 při práci v ateliéru Bernarda Tschumiho na pařížském Parc de la Villette.

Mezi zásadní realizace Neila Portera patří Památník Diany, princezny z Walesu, v Hyde Parku Londýně; Zahrada odpuštění a pobřežní promenáda v Bejrútu; Bay East v Singapuru; Pouštní park Mezyad v Abú Dhabí či Britský památník holocaustu a výukové centrum v Londýně. Jeho návrhy HM Treasury Courtyards v Londýně, Cultuurpark Westergasfabriek v Amsterdamu a Old Market Square v Nottinghamu získaly mnoho prestižních ocenění. V roce 2008 ateliér Gustafson Porter + Bowman navrhl vůbec první krajinnou instalaci na 11. Bienále architektury v Benátkách.

Andrius Ropolas (* 1987, Litva, Office De Architectura, https://dearch.lt)

Litevský architekt Andrius Ropolas vystudoval architekturu v bakalářském stupni v Kaunasu a v magisterském v Bruselu, posléze ještě absolvoval postgraduální program v Tokiu. Praxi se pak začal věnovat v Londýně, kde pracoval na projektech ve Velké Británii, Holandsku a v Číně. V roce 2017 spoluzaložil doma v Litvě vlastní ateliér Office De Architectura. Také jeho projektoví partneři Jautra Bernotaitė a Paulius Vaitiekūnas mají mezinárodní pracovní zkušenosti, ať už se jedná o malé pavilony, soukromé domy, autobusová nádraží či velké obchodní čtvrti.

Vizí ateliéru je vycházet vstříc specifickým potřebám klientů a hledat a nacházet řešení jedinečných nebo neobvyklých výzev, přičemž to mnohdy znamená přístup nad rámec tradiční architektonické práce. Ateliér Office De Architectura tak má za sebou mimo jiné i realizaci 12hodinového maratónu rozhovorů, design digitální online výstavy, uspořádání veřejné akce na střeše opuštěného hotelu nebo množství realizovaných výstav z pozice kurátorů a spolukurátorů.

V ateliéru mají v oblibě přístup začínající hlubokou analýzou zadání a příznačná je snaha detailně odhalit základní potřeby klientů. Ateliér spolupracuje s pestrou škálou odborníků přidružených profesí, od krajinářských architektů přes sociology, historiky až po umělce.

Andrius Ropolas je aktivním členem řady expertních komisí a poradních sborů, věnuje se rovněž publikační činnosti, přednášení a výuce.

Silja Tillner (*1960, Rakousko, Architekten Tillner & Willinger)

Silja Tillner je architektka a urbanistka, která ve své pětadvacetileté praxi implementuje udržitelný rozvoj. Zabývá se revitalizacemi stávajících městských částí, příznačné jsou citlivé architektonické zásahy v historickém kontextu, jejichž výsledkem je výjimečná architektura. Navrhuje jak rekonstrukce, tak nové inovativní realizace včetně zaměření na oblasti brownfieldů.

Silja Tillner se vždy koncentrovala na vzájemný vztah mezi urbanismem, městským navrhováním a architekturou. Tématy jejího zájmu jsou revitalizace městských částí v kontextu klimatických výzev, plánování veřejných prostranství, projektování staveb s environmentálním přesahem, koncepty rekonstrukcí stávajících budov a obecně vztah architektury s širším okolím a veřejným prostorem.

Také tvorba celého ateliéru Tillner & Willinger Architekten se zaměřuje na udržitelné a environmentální projekty, které pozitivně přispívají k odolnosti měst vůči klimatickým změnám, snižování CO₂, díky čemuž podporují aktivní společnost. Projekty kombinují ekologickou a sociální udržitelnost s vysokou architektonickou kvalitou. Ateliér se řídí holistickou filozofií navrhování, za projekty stojí od fáze plánování až po jejich implementaci, vždy s důrazem na ekologické principy.

Alexandros Vaitsos (* 1971, Řecko, DECA Architecture)

Alexandros Vaitsos se narodil v roce 1971 v Limě. Žil v Peru, Francii, Anglii, Řecku a USA. Vystudoval bakalářské studium vizuálních a environmentálních studií na Harvardově univerzitě, magisterské a postgraduální studium architektury pak absolvoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Vyučoval architektonickou tvorbu jako hostující profesor na Thesálské univerzitě a Univerzitě Patras v Řecku a jako odborný asistent působil na své alma mater, resp. Kalifornské univerzitě v Berkeley.

V roce 2001 spoluzaložil v Aténách architektonický ateliér DECA, který dnes tvoří tým 15 architektů. Tento ateliér se podílel na více než 100 projektech, jež se liší tématem, umístěním i měřítkem – od designu joysticků po návrhy budov a plány měst, ať již v městském kontextu, či na venkově. Ve své práci architekti ateliéru DECA usilují o stimulaci smyslů za hranicemi známého. Jejich díla byla vystavena v muzeích v Tokiu, Bostonu, Aténách a Londýně. V roce 2012 byla instalace „Ložnice“, využívající tradičních a minimalistických prostředků pro vhled do života Atéňanů, součástí řeckého pavilonu na Benátském bienále.

Doris Wälchli (*1936, Švýcarsko, Brauen Wälchli Architectes)

Po ukončení univerzity École Polytechnique Fédérale ve švýcarském Lausanne zahájila architektonickou kariéru v Cité Internationale de Arts v Paříži a následně pracovala v architektonických kancelářích v Barceloně a Lucernu. Společně s Ueli Brauenem založila architektonickou kancelář Brauen Wälchli Architectes (B·W·A). Přednášela na různých architektonických univerzitách ve Švýcarsku i v zahraničí. V současné době je předsedkyní nadace pro kulturu a stavitelství CUB (Fondation Culture du Bâti). V minulosti byla členkou městské plánovací komise v Lucernu a předsedkyní městské plánovací komise v Bernu. Od roku 2023 je předsedkyní představenstva Švýcarské konference architektů a z této pozice je delegátkou v Radě UIA a v ACE.

Doris Wälchli má realizaci i v České republice – je autorkou rekonstrukce a dostavby švýcarské ambasády v Praze (2005). Při propojení nového bloku a neoklasicistní vily byla výjimečná práce autorů s přirozeným světlem. V budově hospice paliativní péče v Blonay (2011) autorka začlenila do své kompozice stávající stromy, komunitní život stáhla do centra objektu a nabídla úžasné výhledy do krajiny s cílem maximálně zatraktivnit poslední chvíle pozemského světa. Obchodní škola v Batelle Campusu v Ženevě (2015) se svou jednoduchou strukturou uspořádání provozů nabízí maximální flexibilitu využití. Známá je také budova Miroiterie Flon (2007), která slouží jako orientační bod renovované městské části. Potažená skleněná tkanina fasády se skládá ze čtyřvrstvých trojúhelníkových částí připomínajících polštáře.

Doris vstupuje do letošní poroty jako zkušená členka, porotkyní totiž byla už ve druhém ročníku České ceny za architekturu v roce 2017.